KOMENTÁŘ K VIDEU: MEDUŇKA LÉKAŘSKÁ

Meduňka lékařská je vytrvalá bylina, kterou vůbec není složité pěstovat.
Má ráda slunné i polostinné stanoviště a propustnější půdu.

Loni na podzim jsem stihla odstranit všechny stonky, takže tento rok na jaře 
rostlinu očistím od všeho starého a vytrhám plevel, aby se moc nerozrůstal.
Po suché zimě pořádně zaliji, jinak zalévám jen v období velkých veder.
Pokud má kam, tak se meduňka velmi snadno sama vysemeňuje.
Každý týden vyroste o několik centimetrů a když má na zahradě dostatek prostoru,
bujně se rozrůstá do šířky.

Bylinu sklízím už od konce května, dá se sklízet prakticky kdykoliv, jen je lepší ji sklízet
za suchého a ne moc horkého počasí.
Zaštipuji vždy nad dvěma malými bočními listy, které se potom dále rozvětvují.
Díky takovéto sklizni rostlina neustále vyhání nové a nové stonky.

Meduňka krásně voní po citrusech a používá se do slaných, většinou už hotových, jídel,
ale i na zdobení sladkých pokrmů a různých koktejlů.
Na rozdíl od některých jiných bylinek je bezpečná pro děti a těhotné a kojící ženy, ale
samozřejmě nic se nemá přehánět.
Má v sobě látky, které zklidňují organismus, je tedy vhodná např. na nespavost.

Suším buď zavěšenou ve svazcích nebo v košíku na papírovém ubrousku.
Je potřeba dát jen malou vrstvu, aby se usušila co nejrychleji a nezhnědla. 
Meduňka ale, na rozdíl třeba od bazalky, schne celkem rychle.
Vždycky suším přirozeným teplem ve stínu, nikdy ne na slunci.
Kdyby bylo vlhké počasí, dá se sušit i v pootevřené troubě při teplotě 30-40°C.

Meduňková mast, olej nebo krém se dají použít na škrábance nebo
po bodnutí hmyzem, v posledních letech se doporučuje i k hojení oparů.
Když jsou lístky usušené tak, že šustí, dám je do sklenic, buď nadrcené nebo i celé, a dám do tmy.
Nemá smysl používat sušené bylinky starší než jeden rok, protože časem
ztrácejí většinu svých léčivých účinků, takže velké zásoby nedělám.
Ze sušené meduňky se připravuje uklidňující čaj a z čerstvých listů studené nápoje do letních veder,
my děláme s citronem a třtinovým cukrem.

Meduňku mám na zahradě už asi 10 let, nehnojím, skoro nezalévám a stále se má k světu.
Listy nevypadají na podzim už moc hezky, takže ty používat ani zpracovávat nebudu a vše dám
na kompost. Když se mi podaří rostlinu ostříhat před zimou, mám na jaře méně práce.
Existuje více kultivarů meduňky, které se liší barvou listů a vůní.
Všechny obsahují mimo jiné vitamin C, třísloviny a silice, které způsobují typické aroma.

Je mrazuvzdorná, nikdy jsem ji na zimu ničím nechránila.
Sice se snadno množí semeny, ale protože se dost rozrůstá a je potřeba ji usměrňovat,
je lepší ji namnožit tzv. odkopkem.
Použila jsem ho pro dceru do truhlíku na balkon, kam jsem ho zasadila spolu s tymiánem a oregánem.
Bylinky v truhlíku sklízela až do podzimu.

Latinský název meduňky Melissa je odvozený od řeckého slova včela.
I český název napovídá, že jde o významnou medonosnou rostlinu, vhodnou do blízkosti včelích úlů.
Před 2 lety jsem zasadila jeden odkopek do normální půdy, bez použití kompostu nebo
nějakého jiného substrátu, jen jsem ho po zasazení vydatně zalila.
Po dvou letech je z něj krásná velká rostlina.

Meduňka původně pochází ze Středomoří.