KOMENTÁŘ K VIDEU: PIVOŇKY BYLINNÉ

Bylinné pivoňky, které patří k nejodolnějším trvalkám, byly oblíbené už u našich prababiček.
Jednak mají nádherné, barevné a obrovské květy, které krásně voní, ale také mají
minimální nároky na pěstování a přitom vydrží na záhoně několik desítek let.
Já mám na zahradě jednu pivoňku na stejném místě už skoro 40 let a každý rok kvete nádherně.

Bylinné pivoňky, ať už to jsou pivoňky čínské (bělokvěté) nebo lékařské, které se u nás nejvíc pěstují,
nebo třeba méně známá koprolistá, začínají rašit brzy na jaře.
Po suché zimě pořádně zaliji, jinak pivoňky nemají rády trvalé přemokření.
V dubnu rostou úplně před očima.

Rostliny hlavně potřebují na jaře přihnojovat, a to nejlépe nějakým hnojivem
s vyšším obsahem fosforu, který podporuje kvetení.
Oproti dřevitým pivoňkám jsou menší, dorůstají do výšky mezi 50 cm až 1 metrem.
Protože jejich květy bývají velké a těžké, obzvlášť po dešti, je dobré jim udělat nějakou oporu,
nebo je během začínajícího kvetení vyvazovat, aby se vlastní vahou neohýbaly až k zemi.

Květy mají nejčastěji různé odstíny růžové a červené, ale mohou být i bílé,
dokonce žluté nebo dvoubarevné.
V jednom zahradnictví jsem objevila křížence mezi dřevitou a čínskou pivoňkou.
Jsou to bylinné pivoňky, které mají silnější stonky a tím pádem jsou odolnější proti
větru a dešti, ale jsou dost drahé.

Do vázy je nejlepší je řezat, když se poupata teprve začínají otvírat, 
ty se pak ve váze postupně rozevřou.
Některé druhy kvetou dřív, ale zase dřív odkvétají a když má někdo na zahradě víc druhů,
které dobou kvetení na sebe navazují, mohou pivoňky postupně kvést až dva měsíce.

Odstraňování odkvetlých květů by mělo být samozřejmostí, aby se z nich netvořily semeníky,
které rostliny zbytečně vyčerpávají a navíc jsou podle mě hezčí bez nich.
Po odkvětu přestanu bylinné pivoňky zalévat, zalévám jen v období velkého sucha.
Z listů se během léta stahují živiny do kořenů, kde se přetvářejí v zásobní látky,
proto je dřív než koncem září nestříhám. Stonky s listy ustřihnu těsně nad zemí.
Je to rozdíl oproti dřevitým pivoňkám, které se na podzim nestříhají, protože to jsou typické keře,
ze kterých na podzim listí opadá.

Přestože nejsou moc náchylné k chorobám nebo k napadení škůdci, ustřižené listy
nikdy nedávám na kompost, ale do bioodpadu.

Bylinné pivoňky se v domácích podmínkách nejčastěji množí dělením trsů.
Celý trs by se měl vyrýpnout, rozdělit a přesadit. Ale protože můj trs je za ty roky opravdu
obrovský, musím to udělat drasticky a odrýpnu jen kus.
Rány na porušených kořenech zasypu dřevěným uhlím, což funguje jako dezinfekce proti
případné hnilobě. Do vzniklé díry pak dám kompost.

Vyrýpnutý trs opatrně očistím od staré zeminy a zkontroluji, jestli má nějaká očka.
Mělo by jich být minimálně 3-5.
Nejdůležitější je hloubka výsadby. Oproti dřevitým pivoňkám se ty bylinné sázejí mělce a to tak,
aby očka byla těsně pod povrchem půdy, v mém případě jako byla na původním místě.
Dopřeji jim hodně kompostu, aby pro svůj dlouhý život měly dostatek živin.
Jen povrch zahrnu původní zeminou.

Pivoňky mají rády spíš slunné stanoviště, ale mně kvetou i v polostínu a
hlavně potřebují hodně místa, protože se dost rozrůstají.
Jsou plně mrazuvzdorné, na zimu je nijak nepřikrývám, i tu přesazenou jsem nechala bez ochrany
a na jaře vyrazila jako všechny ostatní, ale první rok většinou nekvete, někdy to trvá až 3 roky.

Pivoňky původně pocházejí z východní Asie.