Libeček lékařský

Libeček je oblíbená vytrvalá, velmi aromatická bylina, nenáročná na pěstování.

Brzy zjara začnou rašit první výhony.
Protože se čerstvý libeček v obchodě těžko sežene, je dobré ho pěstovat na zahradě
nebo v truhlíku na balkoně. Doma se mi jeho pěstování nepovedlo.
Rostliny se dají koupit v jakémkoli zahradnictví v květináči nebo nám soused zahrádkář
kus tzv. odkopne. Sází se do kypré půdy na jaře nebo na podzim.
Mně roste i v ne moc kvalitní půdě, nehnojím, jen před zimou zasypu kompostem,
a mám ho na záhonu už několik let.

Listy libečku vypadají jako listy celeru, ale jejich chuť spíš připomíná chuť maggi.
Nať se dá sklízet od začátku května až do října a zajímavostí je, že stonky se dají také
kandovat a přidávat do různých cukrovinek.
Z rostliny se dá zpracovat i kořen, kde je nejvíc účinných látek.

Libeček může dorůst až do výšky dvou metrů a daří se mu na slunci, případně v polostínu.
Pokud nechci sklízet semena a to já nechci, tak ostříhám stonky vybíhající do květu.
Příště musím stonky zastřihnout mnohem dřív, protože tím se podporuje růst mladých listů,
ale takhle se celá rostlina spíš vyčerpává.

Pro svoji chuť se čerstvé i sušené listy používají do omáček, pomazánek
a hlavně do polévek.
U nás nikdo nemá rád kmín, takže místo kmínu používám libeček při vaření brambor.
Nádherně voní a snižuje nadýmání.

Sklízím ho postupně, jak potřebuji v kuchyni a přebytky usuším, nejlépe v nějakém košíku,
kam na dno dám papírový ubrousek. Vždycky suším ve stínu, nikdy na slunci, protože
to by listy ztratily barvu. A hlavně musím dát jen malou vrstvu!
Že jsou listy usušené poznám tak, že pěkně křupou. Když je teplo, jsou za dva tři dny
suché, jinak se dají také sušit v pootevřené troubě na 30-40°C.
Usušené listy nadrtím, dám do sklenice a uchovám někde v temnu, aby si zachovaly barvu.

Po roce ztrácejí bylinky aroma i léčivé účinky, takže velké zásoby nedělám.
Čerstvé listy se dají také zmrazit jako kostky ledu, jako např. celerová nať nebo bazalka.

Na podzim se snažím rostlinu ostříhat a zasypat vrstvou kompostu, ale ne vždycky to stihnu.
Zatím ale vždycky přežil. Je to vytrvalá, u nás plně mrazuvzdorná bylina.
V zimě se nasušené listy mohou hodit.

Jeden a půl lžičky sušeného libečku zaliju vroucí vodou a nechám 10 minut louhovat.
Čaj z libečku zbavuje tělo toxických látek a také např. zmírňuje onemocnění
dýchacích cest. Pomáhá při nechutenství, plynatosti nebo problémech
se žaludkem a žlučníkem.
Nemá se ale pít dlouhodobě a není vhodný pro těhotné ženy.

Udělala jsem si speciální záhon na bylinky a tam by neměl chybět ani libeček.
Nejlepší bude, když si ho namnožím z kořenových puků jedné větší rostliny a to tak,
že půlku vyrýpnu a přesadím. Je to nejzaručenější způsob množení libečku.
Díru po vyrýpnutí zahrnu zeminou.

Dá se sice vypěstovat i ze semen, která se vysévají na jaře nebo na podzim,
ale to trvá dlouho a výsledek může být nejistý.

Libeček původně pochází z Evropy a Asie.