KOMENTÁŘ K VIDEU: STÉVIE SLADKÁ

Stévie sladká je léčivá bylina, využívaná také jako přírodní sladidlo,
které stojí za vyzkoušení.

Drobná semena rozprostřu na výsevní substrát a podle návodu
jen lehce přitlačím a už je dál nezasypávám.
Bohužel doma nemáme teplotu min. 24°C, takže semena nevyklíčila.

Zakoupila jsem tedy jednu rostlinu v zahradnictví a jelikož je dost rozrostlá, hned ji namnožím.
Odeberu dva řízky o délce asi 10 cm, spodní listy zkrátím, namočím do stimulátoru růstu
a pak zasadím do výsevního substrátu.

Původní rostlinu, která ani nevypadá, že je zastřižená, zasadím do skleníku.
Zatímco řízek pěkně zakořenil, ve skleníku čekám, kdy stévie pokvete,
protože v době těsně před květem by měly mít listy v sobě nejvíc sladkých složek.
Koncem října má stévie už skoro dva metry, ale květy nikde.
Z rozstříhaných dlouhých šlahounů zkusím aspoň vypěstovat rostliny pro příští rok.
Celou rostlinu vyrýpnu, přesadím do květináče, vše dám do místnosti s pokojovou teplotou
a přes zimu zalévám tak, aby zemina nevyschla.

Bílých květů jsem se dočkala teprve v zimě u namnožených řízků.
Možná bych v nich našla i semena pro jarní výsev, zkoušet to už ale nebudu.

Další rok nezasadím rostliny do skleníku, protože tam listy černaly
a také proto, že už žádný skleník nemám.
Zasadím je ven do truhlíku s kompostem.

Stévie je víceletá rostlina, v našich podmínkách pěstovaná jako letnička.
Protože vyžaduje teplo a světlo, mám truhlík na plném slunci.

Listy zachutnaly slimákům, tak se těchto nevítaných hostů
snažím zbavit pomocí granulí.

Sklizeň provádím průběžně celou sezonu, každým zaštípnutím rostlina košatí.
Sladivé látky jsou obsažené v celé nadzemní části rostliny, v kořenech nikoliv.
Jsou odolné vůči vysoké teplotě, takže jim nevadí přelití vroucí vodou 
při slazení teplých nápojů.

V letních slunných dnech roste stévie velmi intenzivně i bez hnojení,
akorát ve velkých vedrech potřebuje denní zálivku.
Když zemina vyschne, listy zvadnou, ale po včasném zalití se zase narovnají.
Původní rostlina se bohužel vůbec nerozrostla.

Listy suším v tenké vrstvě přirozeným teplem ve stínu, nikdy ne na slunci
a ve finále musí šustit.
Velká žebra odstraním, protože bývají hořká.

V sušené formě se dají listy použít takřka do všech receptů,
jen je potřeba vychytat poměr surovin, protože stévie nenahradí cukr objemově.
A také v žádném případě nedokáže kvasnicím pomoci vytvořit kvásek.
Dá se použít místo cukerinu do nálevu na okurky.
Makové buchty jsou sice nazelenalé, ale vynikající!

Stévie je vhodná hlavně pro diabetiky, ale i pro ty, kteří si hlídají množství kalorií
nebo prostě nechtějí používat klasický cukr a zároveň nechtějí sladit chemickými sladidly.
Sladivost čerstvých nebo usušených lístků stévie je až 40x vyšší než u řepného cukru.
V čisté podobě jsou sladivé látky až 300x sladší než cukr.

Nejradši dělám nálev, to znamená, že hrst čerstvých listů zaliji asi půl litrem vroucí vody
a nechám louhovat do druhého dne. Zbytek listů usuším.
Čím méně vody, tím je roztok sladší, ale zase má víc bylinkovou chuť.

Na rozdíl od cukru stévie nepřispívá k tvorbě zubního kazu,
takže je ideální nejen pro děti do slazených studených nápojů.

V září nebo říjnu nesmím zapomenout udělat zase řízky na další rok.
Nálev ze sušených listů připravuji průběžně celou zimu, je dokonce sladší než z čerstvých.
Mám vyzkoušené, že v lednici vydrží nejméně 3 měsíce.

Jakmile teplota klesne pod 10°C, rostlina zastavuje růst.

Stévie původně pochází ze Střední a Jižní Ameriky.